Nebudu předstírat, že si tu významnou událost z podvečera 8. října 1943 pamatuji. Ale jisté je, a rád tomu věřím, že jsem byl u toho – mám na to doklad. A ne ledajaký, od Římskokatolického farního úřadu ve Zlíně z 13. října 1943. Na formuláři, který vydal Protektorát Böhmen und Mähren pro Politický okres Zlín, Arcidiecézi Olomouc, děkanát Napajedla. Má dvojjazyčný titulek Geburts und Tauchschein – Rodný a křestní list. Vyplývá z něj, že vše podstatné o té významné události je uvedeno v matrice Zlína, v knize 11, na listu 655. Tam také jednoznačně stojí psáno, že jsem přišel na svět jako Jiří Antonín Šesták v Baťově nemocnici ve Zlíně. O otci Antonínovi, měl v tu dobu 37 let, se pro pořádek píše, že byl zaměstnancem firmy Baťa, uvedeni jsou tu i jeho rodiče: František Šesták a Karolína, rozená Malaníková. Matce Žofii bylo 33 let (rozená Mazurová z Kojetína, dcera Jana Mazury a Marie Mikušové). Pokřtěn jsem byl 12. října 1943 křtícím knězem Josefem Váňou. Kmotry byli František Vavruša z Tečovic a jeho manželka Marie, po léta dobří známí rodiny. Rodný list uvádí též porodní asistentku Cecílii Vaněčkovou ze Zlína. Ještě že takový dokument mám. Pevně věřím, že mne nikdo z výše jmenovaných na Úřadu pro ochranu osobních údajů žalovat nebude.

   O dokumentu jsem se rozepsal proto, že jeho pozdější verze, které rovněž vlastním, vykazují méně údajů, případně jiné detaily. Např. rodný list vydaný v Gottwaldově v září 1969 vypouští u zaměstnání otce firmu Baťa, zato byl vydán Českou socialistickou republikou (čerstvě po vyhlášení federace dvou republik k 1. lednu 1969). Jiný rodný list z roku 1981, tentokrát od Československé socialistické republiky, je ještě stručnější. Nechybí v něm ale odkaz na zápis v matrice, svazek IX, ročník 1943, strana 655, pořadové  číslo 1302 (jako u předchozího). V zápise matriky jsou ovšem zaneseny údaje toho prvního křestního listu. Tak se to hezky zokruhovalo a má existence válečného dítěte je potvrzena. Je dobře, má-li člověk své jisté.

   Milou pozornost k mému zrození přidala ještě Spořitelna města Zlína 9. listopadu 943. Kromě ozdobné zdravice mi věnovala i vkladní knížku s obnosem základního vkladu protektorátních korun, který se po válce v měnové reformě vytratil. V té době jsem ovšem takovou skutečnost ani nevnímal, měl jsem jiné starosti.

   Přidávám úžasné zjištění navíc: Teprve po mnoha letech, až po trvalém přesídlení do Brna v roce 1986, jsem zjistil, že na mé narozeniny pamatoval i Dopravní podnik Města Brna. Datum mého narození připomíná v Juliánově, na zastávce Krásného, s označením tam vedených tramvajových linek 8 a 10 z centra města do Líšně a pod Stránskou skálu k Zetoru. Krásného osmého desátý. No řekněte sami, kdo takové privilegium má? Jak ten čas utekl, už směle jezdím po Brně zdarma na důchodcovskou šálinkartu. MHD za všechno co nejsrdečněji děkuji.