(*8. června.1894 v Brně - †26.dubna 1915 v Neusohlu na Slovensku)

    Až dosud jsem se v životě nesetkal s podobným pohnutým osudem, jako je ten kadeta Huberta Donneha. Pátrání po něm se nerodilo vůbec snadno, zpočátku vlastně ani nebylo možné se o nějaké přijatelné informace opřít. Žádný div, Hubertův osud se tragicky naplnil před více než sto lety. Navzdory tomu spolu máme blízký vztah. Myslím, že se tak dá nazvat. Žádnou podivnost v tom ale nehledejte. Jen postupně naplňuji předsevzetí vědět o Hubertovi a jeho blízkých víc. Přišla ale vhodná chvíle podělit se s Vámi o prozatím zjištěná fakta a případně je zmnožit, kupříkladu ve spolupráci s jeho širší rodinou. Příjmení Donné či Doné (Donneh je německá verze) se totiž v Česku stále vyskyuje.

    Asi tušíte, kde se náš blízký vztah zrodil. V půli srpna 1999 mne fotografická vycházka zavedla po delší době opět na Ústřední hřbitov města Brna, po brněnsku na Centrálku. Cíleně ke hrobům významných brněnských osobností. Některé z nich jsem osobně znal: kupříkladu básníka Jana Skácela, dirigenta Gustava Broma, spisovatele Jaromíra Tomečka nebo „předního z Moravanů“ Boleslava Bártu. Chviličku u každého pomníčku ve vzpomínkách postát a v úctě sklonit hlavu. Centrálku nenavštěvuji zas tak často, tentokrát jsem se vydal ještě k vojenským pohřebištím. Za průchodem ve zděném ohrazení jsem nahlédl informační panel jako základní vodítko. A pak vyfotil pár digitálních snímků novým fotoaparátem. Všeho dočasu.

    Na popsané místo jsem opět zašel přibližně po šesti letech. Nejdřív na vycházku nějak nezbýval vytížený čas agenturního zpravodaje. Své si také žádaly léčebné procedury v Masarykově onkologickém ústavu na Žlutém kopci. Začali jsme tehdy se ženou na doporučení syna Honzy objevovat a zaznamenávat boží muka. Dávkám ozáření a žádoucímu ubývání maligního novotvaru prospívalo co nejvíce pohybu. Začátkem září 2005 tím pádem došlo k pozoruhodnému setkání. Vjemy se propojily. Na jednom z hrobů ve vojenské části pohřebiště na Centrálce pod vzrostlými tújemi tvořila náhrobek boží muka, na sloupku s lucernou a stanovou stříškou. Nápis na desce byl čitelný jen velmi málo, více méně jen dotekem konečků prstů. Pro tu chvíli to stačilo. Našel jsem místo posledního odpočinku kadeta Huberta Donneha, který zemřel 26. dubna 1915, v pouhých jedenadvaceti letech.

     K vyřešení vyvstaly dva problémy. Pokusit se nějak vyčistit a učinit čitelnější nápis na desce. A pak také z neúplných údajů zjistit o Hubertovi víc. Nechtěl jsem poničit desku nevhodným zásahem, hledal jsem proto odbornější pomoc, šlo to ale hodně ztuha. O moc lépe se nevedlo ani pátrání. Německý nápis sváděl zkoumat v Rakousku. Nic povzbudivého v tom směru se s přibývajícími léty nedostavovalo. Na sám závěr roku 2017 jsem se s tím trápením svěřil manželčině neteři. Její muž, všeuměl, ke hrobu Huberta zašel, nápis trochu zviditelnit a text zaznamenal. Věci se posunuly kupředu.

     Hubert byl jediným synem Alfréda a Antonie Donnehových z Brna. Ve vřavě 1. světové války na ruské frontě v Karpatech utrpěl vážné vnitřní zranění, na jehož následky pak v lazaretu koncem dubna 1915 zemřel. Rakouskou stopu pátrání jsme ihned opustili. Proč by ostatně pohřbívali rakouští rodiče syna na brněnském hřbitově? Německé texty měly své opodstatnění: Brno bylo tehdy z valné části německé. Stačilo už jenom zadat příjmení rodiny do vyhledávače na internetu. Světe, div se! Encyklopedie Brna aktualizovala 29. října 2017 údaje k osobnosti Hubert Donneh. Zájemcům stačí kliknout na adresu: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=31713. Zhruba uprostřed záznamu dále otevřete výzvu „zobrazit“ a poté se na stejném místě ukáže hypertextový odkaz na "Rodinné oznámení úmrtí Huberta Donneha" Ten je také záhodno otevřít a pak na první řádce ještě otevřít adresu „www.difmoe.eu". Teď už si můžete číst ve více než 100 let starých novinách.

   Ve Večerníku (Abendblatt) deníku Denní posel (Tagesbote) v sobotu 1. května (na inzertní 10 straně vpravo dole) najdete oznámení o pohřbu Huberta Donneha v neděli 2. května 1915 (zveřejněný text nahrazuje parte):

„Namísto jakéhokoliv zvláštního oznámení. Alfred a Toni Donneh sdělují hluboce zasaženi bolestí zarmucující zprávu, že jejich jediné dítě, dobrosrdečný a statečný syn, synovec a bratranec, pan Hubert Donneh, jednoroční dobrovolník – kadet aspirant v c. k. 14. zeměbraneckém pěchotním pluku a učitel, zemřel 26. dubna 1915 zaopatřen svátostmi umírajících v 21. roce věku v Neusohlu na následky těžkého zranění (průstřelu plic) během útoku v Karpatech. Táhl do boje s nadšením pro svého dobrého císaře a za krásné Rakousko. Byl naší životní radosti, zůstává naší hrdostí. Pozemské pozůstatky zesnulého jsou převezeny do Brna a budou proto v neděli 2.května  1915 ve 4 hodiny odpoledne požehnány v márnici Centrálního hřbitova a pak uloženy do hrobu hrdinů k poslednímu odpočinku. Zádušní mše svatá bude sloužena v úterý 4.května 1915 v 8 hodin ve vojenském kostele (Garnisonskirche) 1. května 1915.“ 

     Hubert Donneh se podle záznamu v Encyklopedii Brna narodil 8. 6.1894 v Brně manželům Alfrédu a Antonii Donnehovým. V době křtu 24. června 1894 bydlela rodina v ulici Johannesgasse 13 (dnes Jánská), v jednom ze šlechtických domů Mitrovských. Bydliště bylo doloženo i v roce 1900. Na jejich místě posléze ve 30. letech vyrostla Pasáž Alfa. V Matrice narozených, vedené ve farnosti sv. Jakuba (je k dohledání v digitalizovaném fondu Zemského archivu v Brně), po zadání signatury 16879 na listu 204 uvedeno datum narození 9. 6. 1894, tedy o den později. Malého Huberta křtil pověřený ordinář katecheta Franz Kelbl. Hubertův otec Alfréd se narodil  3.července 1857, matka Antonie, rozená Strömer(ová), se narodila 22.května.1863. Podle Oddací matriky, vedené farností u sv.Jakuba (po zadání signatury 16895 na listu 239) uzavřeli sňatek 12.října 1890. Oddal je pastor Franz Kelbl. Ženichovi bylo 33 let a dva měsíce, nevěstě 28 let a 4 měsíce. Alfréd tou dobou bydlel v Meierhofské uličce (podle Doležalova situačního plánu Brna v měřítku 1:5 760 z roku 1858) téměř jistě v dnešní Slovákově ulici. Nevěsta bydlela na Großartig Platz 26 (dnešní náměstí Svobody). Máme za prokázáno, že Hubertův děda Franz Donneh (*30. 12. 1815 - †8.4.1882) byl (od roku 1860 etc) členem brněnské Městské rady a je také uváděn v literární mapě německy píšících autorů z Moravy a Slezska. V roce 1841 vydal básnickou sbírku „Schwertlilien“ (v českém překladu „Kosatce“). Dodejme ještě, že Hubertův otec Alfréd měl tři sourozence, staršího bratra Viktora (*1856), mladšího bratra Edgara (*1859) a mladší sestru Marii (*1862). 

     Vraťme se však ještě k oznámení o uložení ostatků Huberta Donneha 2. května 1915 v Brně. Zmiňuje se tam jeho úmrtí v Neusohlu, což je poměrně vzdáleno od míst, kde byl těžce zraněn. Neusohl je totiž dřívější název Banské Bystrice (maďarsky Besztercebánya). Hubertův smutný odchod se odehrál v tamním polním vojenském lazaretu, v době 1.světové války největším v tehdejším Uhersku. Nenašli jsme o tom ale žádné jiné podrobnější záznamy. V oznámení je dále avízována zádušní mše ve vojenském kostele (Garnisonskirche). Hledali jsme, který z brněnských kostelů by to mohl být. Třeba ten v Zábrdovicích. Nakonec jsme našli na Internetu starou barevnou pohlednici z Brna s vertikálním pohledem do dnešní Jezuitské ulice, a dál přes Jakubský kostel až na Špilberk. V její horní části stálo napsáno „Brünn / Spielberg, Jesuitengasse mit Garnisonskirche & St.Jakobskirche“. A je to jasné. Zádušní mše se konala v dnešním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Jezuitské ulici. 

     Poznámky na závěr předchozí faktografie: Zeměbranecký pěší pluk č.14 sídlil v roce 1914 v Brně, jeho velitelem byl Oberst Gustav Ritter von Zygadłowicz. Národnostní složení: 67% Češi, 31% Sudetští Němci, 2% ostatní. Doplňovací obvod: Brünn a Iglau (Brno a Jihlava). Pluk byl určený pro frontu v Haliči proti Rusku. Vznikl v roce 1889 a zanikl v roce 1917. Po vypuknutí 1. světové války se stávající systém přípravy záložního velitelského sboru musel změnit. Počáteční drtivé porážky v Srbsku a Haliči připravily rakousko-uherskou armádu o většinu aktivních nižších důstojníků, které bylo třeba urychleně nahradit. Termíny základního výcviku i teoretické výuky byly proto výrazně zkráceny, odpadla společenská výchova, zkrácena byla i doba praktického výcviku a požadované vzdělání bylo sníženo na střední školu bez maturity. Časem začali být jako jednoroční dobrovolníci přijímáni i muži bez středoškolského vzdělání, zato s vyšším společenským postavením či zásluhami. Jako kadet byl označován důstojnický čekatel.

jš (18 0304)