Listnáč ve svetru
Pouhý den před odletem z druhého pobytu na Islandu jsme si mohli právem myslet, že nás v poznání vzrostlé ostrovní vegetace už nemá co překvapit. Připadlo nám, jako by jí po čtyřech letech od naší poslední návštěvy přibylo a že v místech, která jsme znovu navštívili, nějak od pohledu zkrásněla. Takový pocit v nás převládal třeba v Kópavoguru, v Akureyri nebo na výběžku Höfdi u jezera Mývatn. Nejvíc v lesích kolem Hallormsstaðuru (kde jsme ovšem byli poprvé), který podle průvodce Lonely Planet nabízí ukázku „toho nejlepšího, co tu roste“. Z listnáčů bříza zakrslá, jasan horský a topol aljašský. Na webu Severských listů se také dočtete, že „ve městech jsou to vrby a topoly snad z celého světa“. A také, že „hledání nových druhů dřevin vhodných pro introdukci se věnuje velká pozornost“. To všechno se nám prohnalo hlavou poté, co jsme po vystoupení z autobusu reykjavické veřejné dopravy na hlavní třídě Lækjargata spatřili, světe div se, listnáč ve svetru. Je docela možné, že by Islanďané podle použitých vzorů přišli na to, s kým měl ten úžasný stromek oplétačky. Nás ale zajímalo, jaký že to ten zimomřivý listnáč vlastně je. Na kůru kmene hladce obrace vidět nebylo a v islandských korunách Středoevropan zběhlý není. Ani vlastně nevíme, proč jsme tehdy při typování nejvhodnějšího stromu rovnou zavrhli vrbu (Salix phylicifolia), břízu (Betula pubescens), jasan (Fraxinus excelsior) a jeřáb (Sorbus aucuparia). Vsadili jsme na topol osiku (Populus tremula), protože ta, jak známo, se chvěje nejvíc.
záznam
ISL Island, Reykjavík, hlavní třídě Lækjargata
vlastní foto: 11 0815 ISL 1-4
vizit-citanka1.webnode.cz/z-toulek-evropou/citanka-islandska/listnac-ve-svetru/
satelit: souřadnice 64.146635,-21.9392457 (místo určuje červený terčík)