Leonardo a Girolamo :: vizit-čítanka

Leonardo da Vinci a Girolamo Savonarola

Koncem dubna 2006 navštívila naše toulavá dvojka půvabné Toskánsko s poznávacím zájezdem Moravské vlastivědné společnosti v Brně. Kromě pamětihodností jsme si přiblížili život a dílo Leonarda da Vinciho (rodiště v Anchianu, muzeum ve Vinci). Významným místem obsáhlého a hutného poznání byla vedle Luccy, Pisy, Volterry, Sieny a San Gimignana především Florencie a Fiesole na pahorku nad ní.

Na Piazza della Signoria (městské rady) ve Florencii jsme si povšimli oválného mramorového kamene. Vyčetli jsme z něj letopočet a tři jména, jedno z nich patřilo mnichu se špatnou pověstí Girolamo Savonarolovi. Ti tři tu nedobrovolně násilně skončili pozemskou pouť. Vyfotografovali jsme kámen k pozdějšímu upřesnění a brali se z náměstí kolem Palazzo Vecchio do ulice Ninna. Na nároží paláce mne upoutal nevelký kámen ve fasádě s vyškrabaným portrétem. Málokdo z kolemjdoucích si jej všiml, obdivovali poblíž stojící sochu Davida.

Neříkám, že jsem posléze horlivě bádal, komu ta tvář patří, ale spát mi to nedalo. Že by to byl zapovězený Savonarola? A kdo měl tu odvahu ho zvěčnit? Prameny připustily, že eliptický kámen uprostřed náměstí je osazen k poctě Savonaroly, ale pravda to není úplně celá, patří všem třem mučedníkům bez rozdílu. Stačí se na něj podívat. Jen jména bylo třeba lépe dohledat a upřesnit. Původně po nich neměla zůstat žádná památka.

Vezměme to však popořádku. Italský náboženský a politický reformátor, fanatický kazatel, dominikánský řeholník Girolamo (Hyeronimus) Savonarola, (21.září 1452 Ferrara – 23.května 1498 Florencie) v letech 1494–1498 mocensky ovládl Florencii a přeměnil tuto republiku na přísně teokratický stát. V roce 1475, ve svých třiadvaceti se z ničeho nic sebral a aniž by komu dal co vědět, opustil vychovatelský dům ve Ferraře a požádal o přijetí za novice v klášteře San Domenico v Bologni, kde setrval 7 let.

Do Florencie, města které se stalo jeho osudem, vstoupil poprvé v květnu 1482, kdy byl svým řádem vyslán do tamního kláštera San Marco. V té době mu ještě nebylo 29 let, byl to malý, hubený a ošklivý člověk s vpadlými tvářemi a zahnutým nosem, tlustými rudými rty a hlubokýma zelenýma očima, hlas měl skřípavý, gesta prudká a nemotorná, zpočátku to nebyl žádný oslnivý kazatel, jak sám říkal, nedokázal tehdy zapůsobit ani na slepici. Nakonec o pět let později klášter San Marco ve Florencii opustil a ve Ferraře, Brescii, Pavii a Janově studoval rétoriku. Tři roky nato se do Florencie znovu vrací, tentokrát již natrvalo. Ve svých kázáních pranýřuje nemravnosti církevních hodnostářů a žádá obnovu církve. Jeho vliv stále roste. Stává se převorem v klášteře San Marco, kde se pokouší o přísnou reformu řádu. Káže ve florentském dómě – jeho útoky na mravní úpadek církve a vládu Medicejských se stále zostřují. Jeho kázání zabíralo a Florencie se začala měnit v město pokání, půstu, dívky se uchylovaly do klášterů, boháči se zbavovali svých majetků. Věřil, že má prorocké nadání, že jeho slova jsou božským vnuknutím, takže kdo popírá jejich pravdivost, popírá moudrost Boží. „ Nemluvím k vám já, nýbrž Bůh mými ústy.“

Prorokoval r. 1484 blížící se poslední soud a obnovu církve. Když francouzský král Karel VIII. vyhnal r. 1494 Medicejské z Florencie, ustanovil tam Savonarola teokratický stát s tuhou kontrolou mravů. Papež Alexandr VI. pak pětačtyřicetiletého Savonarolu r. 1497 exkomunikoval. Pro herezi (kacířství), schizmatismus (rozkolnictví) a hanobení Svatého stolce. Když to Savonarola ignoroval, byl městskými úřady 23.května 1498 zatčen, mučen, na náměstí Piazza della Signoria oběšen a nakonec posmrtně upálen spolu se dvěma spolubratry mnichy, osmačtyřicetiletým Dominicem Buonvicinnim z Pescia a sedmatřicetiletým Silvestrem Maruffim z Florencie. Jejich popel byl vhozen do řeky Arno.

Zůstala nám tu k vyluštění ona hlava vyškrabaná v kameni. Na jednom italském webu bylo autorství přisouzeno Leonardo da Vincimu. Nasnadě byla ovšem další otázka: mohli se ti dva potkat? Savonarola přišel do kláštera sv.Marka ve Florencii v květnu 1482. V tom roce ale Leonardo da Vinci zamířil na pozvání mecenáše vévody Lodovica Sforzy do Milána. Takže se sice teoreticky zahlédnout mohli, ale na nějaký výrazný impuls zvěčnit portrét do kamene to asi nebylo. Zpátky do Florencie se Leonardo vrátil v roce 1500. To už se zdá být pro autorství příhodnější doba i z hlediska osobnosti autora. Kdo jiný viděl dál a šířeji než jiní a snad i lépe vnímal revoluční názory Savonaroly. Hlava v kameni je mimochodem také dosud jediná očividná památka na Savonarolu v celé Florencii. Přesto, že se veřejné mínění ve prospěch urputného mnicha s léty pomalu obracelo a trvale obrací.

Připomeňme krátce všestrannou renesanční osobnost Leonarda di ser Piero da Vinci (15.dubna 1452 v Anchianu u Vinci – 2.května 1519 v Le Clos Lucé u Amboise ve Francii). Byl to italský malíř, čelní představitel renesanční malby, mimo jiné autor nejslavnějšího obrazu všech dob, portrétu zvaného Mona Lisa (kolem let 1503–06, k vidění v pařížském Louvre). Proslul také jako sochař, architekt, přírodovědec, hudebník, spisovatel, vynálezce a konstruktér. Jeho dílo je obrovské a ovlivnilo umění i vědu na celém světě. A to i přesto, že značná část jeho výtvarných děl i vědeckých pojednání byla zničena. Až dosud bylo nalezeno 48 svazků rukopisů a poznámek, většinou šifrovaných Možná to bude tím, že psal levou rukou zrcadlově obráceně zprava doleva, což je neobvyklé nejen z pohledu jeho doby. Výzkum jeho deníků stále probíhá.

jš (17 0715)